Donův pohled.

„No, jen se na vás dva podívejte,“ ozvala se konečně má matka. Její hlas zněl hladce, ale zazníval v něm ten ostrý tón, který jsem u ní tak dobře znal. Nedívala se na mě ani na Vivienne, její pozornost se upínala výhradně k Leovi a Mie, kteří se křenili od ucha k uchu. Vivienne si ani jednou nevšimla. Jako by s námi ani nebyla v místnosti. „Zvládli jste to na výbornou,“ pochválila je