Pohled Sylvie.

Opřela jsem se do luxusního koženého křesla a mezi prsty nechala líně kroužit sklenkou červeného vína. Zrak jsem upírala z velkého okna na výhled na město rozprostírající se dole. V dálce blikala světla a nahoru se vznášel hluk ulic, ale moje mysl byla na hony vzdálená hluku tohohle světa. Světa, který ani netušil, že tahám za nitky za oponou.

Ale Don... Vivienne... to už byla jiná