Pohled Dona.

Ten večer jsem se vrátil domů vyčerpaný, ale vděčný, že už jsem zpátky. Sídlo se tyčilo do výšky a z oken se linulo hřejivé světlo. Po tom náročném dni to působilo jako maják, jako připomínka toho, na čem záleží nejvíc.

Když jsem vešel dovnitř, přivítal mě smích. Ten zvuk byl hlasitý, bezstarostný a plný života. Vyloudil mi na rtech unavený úsměv. Mia a Leo pobíhali po obývacím pokoji