Pohled Sylvie.

Dalekohled jsem si tiskla těsně k obličeji a zaostřila. Byli tam zase. Don a Vivienne, smáli se, jako by byli ten nejšťastnější pár na světě. Žaludek se mi obracel a zuby jsem zatínala tak silně, až mě z toho rozbolela čelist.

Na chvíli jsem dalekohled spustila, potřebovala jsem si odpočinout od toho pohledu, při kterém jsem měla pocit, že se mi hruď bortí dovnitř. Proč madam Cordel