Pohled Vivienne.

Sluneční světlo proudící skrz závěsy mi dopadalo na tvář až příliš ostře, na tu bolest, která mi bušila v hrudi, bylo až moc jasné. Srdce jsem měla sevřené, vyždímané a pohozené do chladu, aby uschlo. Zírala jsem do stropu a myšlenky se mi honily hlavou tak jako celou noc. Spánek přicházel jen v krátkých, neklidných útržcích a každý z nich přerušila stejná hlodavá otázka: Kdo tohl