Pohled Vivienne.

Jakmile děti odešly do školy, dům zahalilo ticho. Hruď mi ztěžkla, když jsem přecházela po obývacím pokoji a myslí mi vířilo všechno, co se událo. Don tu pořád byl. Ještě nevyrazil dveřmi, a to mi dávalo naději, jakkoliv malou. Potřebovala jsem s ním mluvit, všechno vysvětlit, přimět ho, aby uviděl pravdu.

Našla jsem ho v kuchyni, jak se s šálkem kávy v rukou opírá o linku. Vlasy