Pohled madam Cordelie Lancasterové.

Chladná kovová lavice v mé cele mě studila do zad, když jsem seděla opřená o zeď a kolena si tiskla k hrudi. Zírala jsem na šedou betonovou podlahu, jíž se jako žíly táhly praskliny, a cítila, jak mě drtí tíha všeho, co jsem udělala. Hruď se mi trhavě zvedala v tichých vzlycích, které mnou otřásaly, a třesoucí se rukou jsem si zakrývala ústa, abych ten zvuk utlu