Pohled Sylvie

Seděla jsem tam, schovaná za vysokou budovou, a sledovala je s dalekohledem přitisknutým k očím. Don a Vivienne kráčeli bok po boku, hlavy nakloněné k sobě, a tiše si povídali. Smál se něčemu, co mu právě řekla, a v tu chvíli se mé srdce rozlomilo zase o kousek víc. Ten pohled na ně, jak jsou spolu, tak přirození, tak uvolnění, ještě umocnil tu hořkou pachuť v mých ústech. Připadalo