**Sloane**

Probouzím se do ticha, a ne do toho uklidňujícího. Tělo mám těžké, ne, ukotvené, jako by mě gravitace držela za žebra, v rameni mi pulzuje horkost a tlak a každý sval v zádech křičí, jako by mě shodili z budovy. Ach. Jasně. Už si vzpomínám. Pomalu rozlepím oči. Světlo bolí. Všechno bolí. Strop nade mnou má krémovou barvu s jemnou prasklinou v jednom rohu. Povlečení voní po cedru a čisté