**Ronan**

Je vzhůru. Sotva sedí, je bledá jako stěna a u každého pohybu sebou trhne, ale je vzhůru a tvrdohlavá jako vždycky. Už se snaží utéct, ačkoliv ji tělo sotva udrží zpříma, a já bojuju, abych si zachoval klidný výraz. Když ji takhle vidím, hruď mi zaplavuje vztek, ale teď není chvíle to dávat najevo, ne když mě sleduje a čeká, až se svět zakousne. „Hned se vrátím,“ řeknu jí a odhrnu jí vla