Složky v rukou mi přijdou těžší, než by papír měl být. Možná je to tím, co se v nich skrývá, nebo možná tou tíhou toho, co bude následovat. Z Domovy kanceláře odcházím s oběma složkami pod paží a na jeho stole zapomenu hrnek se studenou kávou. Moje boty dopadají na podlahu chodby tvrdě, odhodlaně, až moc klidně na to, jak rychle mi buší srdce. První zastávka je Declan. Je venku vzadu, má vyhrnuté