Mateův drobný úsměv přetrvává, pak se podívá na mě a Roxanne a v očích mu svítí naděje. "Půjdeme teď?"

Bože, ta otázka mě zasáhne jako nůž do žeber.

Nakloním se, rozcuchám mu neposlušné vlasy a vyloudím ze sebe lehký úsměv. "Moc ráda bych tě odvedla hned teď, kamaráde," řeknu mírně. "Ale protože jsi malý, musím nejdřív vyřídit nějaké nudné dospělácké papírování. Musím se ujistit, že si tě smím vzí