Než dojdu s talířem zpátky chodbou, dům utichne. Zlehka pootevřu Mateovy dveře, ale jakmile ho uvidím, neubráním se úsměvu, který se mi vkrade na tvář. Daleko nedošel. Postel ve tvaru závoďáku je pokrytá hračkami, napůl ještě zabalenými, napůl rozházenými, a přímo uprostřed je Mateo, spí napříč, s jednou ručičkou svírající plastového dinosaura. Nové pyžamo se mu shrnulo u kotníků, vlasy má z vany