**Sloane**

Zjišťuji, že rána tu působí jinak. Je tu takové ticho a klid, jako by svět zadržoval dech, než se začne hýbat. Brouzdám chodbou k Mateovu pokoji, vlasy mám ještě vlhké ze sprchy a zdola stoupá vůně kávy a toastů. Otevřu jeho dveře s úsměvem, který už se mi tvoří na rtech, ale tam zamrzne. Není ve své posteli. Krčí se v koutě, drobné pěstičky má přitisknuté na hrudi a ramena se mu třesou