Měsíc je teď nízko, vpíjí se do polí, až celý svět vypadá, jako by byl namočený ve stříbře. Ve vysoké trávě začali cvrkat cvrčci a z ohniště poblíž stodoly slabě zavanul pach kouře ze dřeva. Je ticho, ten druh ticha, který jsem si dřív pletl s osamělostí. Teď to spíš vnímám jako prostor pro přemýšlení. Táta se vedle mě pořád opírá o zábradlí a mezi námi se blýská ta malá sametová krabička. Pomalu