Dům je teď o něco tišší. Takové to ticho, které se usadí jen tehdy, když jsou všechna břicha plná a noc už začala pomalu měknout. Z konce chodby slyším Mateův malý, ospalý hlásek, jak mumlá něco o dracích a pokladu. Když vstoupím do dveří, Sloane sedí se zkříženýma nohama na kraji jeho postele, a její hlas je tichý a vyrovnaný, jak mu čte. Ona ale jen nečte, ona ty příběhy hraje. Každé slovo ožívá