Ráno začíná dřív, než jsem plánoval. Ani si nevzpomínám, že bych si nařizoval budík, ale máma už je vzhůru a rachotí v kuchyni jako armáda jednoho muže. Domem se line vůně kávy a pečeného chleba a mně je jasné, že nemá smysl předstírat, že to zaspím. Zhoupnu nohy z postele, protřu si obličej a protáhnu ztuhlá ramena. Pro jednou na obzoru nečeká žádná hrozba, jen ten obrovský úkol udržet tajemství