POHLED SORENA

Prostrčil jsem se těžkými dubovými dveřmi velké knihovny a hledal v jejích zdech tichou, zaprášenou útěchu. Přede mnou se táhly řady tyčících se dřevěných polic, pevně napěchovaných tlustými, kůží vázanými svazky, které vypadaly, jako by se jich celá desetiletí nikdo nedotkl. Vzduch chutnal po starém pergamenu, leštěném dřevě a hlubokém tichu. Zhluboka jsem se nadechl a nechal známou