POHLED SORENA

Otevírám ústa, abych promluvil. Chci ho odstrčit, požadovat, aby ustoupil, ale slova mě opouštějí. Umírají ubohou smrtí v mém suchém krku. Jak se mi to může dít? Jak mohou slova zradit muže, jehož život je postaven na disciplíně, na jistotě, na tom, že přesně ví, kým je?

Bastian se zasměje. Ten hluboký, dunivý zvuk se vlní tichou knihovnou. Klouže mi po kůži. Stáčí se mi do hrudi, n