POHLED SORENA

Jakmile jsme nasedli do auta, opřel jsem se v sedadle, tuhá kůže mi tlačila na páteř a zhluboka, pomalu jsem si povzdechl. Pravou ruku jsem zvedl k obličeji a prsty jsem si unaveně přejel po kůži, jako bych ze sebe mohl seškrabat všechno, co mě stresovalo. „No,“ zamumlal jsem tichým, unaveným hlasem, „šokovalo mě to.“

Otočil jsem hlavu a zrakem utkvěl na Bastianovi. Seděl nehnutě, st