Byl tam.

Bastian. Zpátky doma, ačkoliv bylo teprve poledne. Vešel dovnitř se sevřenou čelistí.

Jeho pohled ve zlomku vteřiny přeskočil ze mě na Zanea a nasál do sebe všechno, to napětí, to ticho, i ten fotorámeček, nyní mírně nakloněný na stole.

Chvíli nikdo z nás nepromluvil.

Pak jsem se rychle postavil. "Bastiane... Já—ehm—Zane je tu, protože jsme si potřebovali promluvit o včerejšku."

Bastianov