"Jsi jediný důvod, proč ten parchant ještě dýchá, Sorene."

"Je to můj kamarád, prosím, nezabíjej ho," stál jsem si za svým, třásl jsem se, ale byl jsem odhodlaný.

Bastianovy oči střelily mým směrem, bouře za jeho klidným výrazem byla jen stěží držena na uzdě. "Modli se, aby zůstal užitečný. Protože jestli ne..." Nedokončil větu. Ani nemusel.

"Prosím, Sorene... řekni něco, řekni mu, ať mi odpustí,"