Úzká chodba pohlcovala pulzující basy z tanečního parketu, když Nora následovala oba muže do zadní části klubu. Vzduch začal být zatuchlý, těžký pachem zvětralého cigaretového kouře a levného bělidla. Crown zatlačil do dveří na samém konci a odhalil kóji tak klaustrofobní, že si sotva zasloužila označení kancelář. Stísněný prostor donutil doprovázející stráže zůstat venku na chodbě.

Nora vešla dovnitř a zabrala si jedinou zrezivělou železnou skládací židli čelem k dřevěnému stolu, který se prohýbal pod vlastní vahou. Gino přešel na opačnou stranu a opřel svou mohutnou postavu o loupající se tapetu. Crown zaujal své místo za stolem a zapadl do křesla, ze kterého skrz praskliny ve ztrouchnivělém černém vinylu krvácela žlutá pěna.

Spojil prsty do stříšky ve snaze vyzařovat auru autority, která mu zjevně chyběla. "Váš bratr dluží pět set tisíc dolarů."

Noře se zablokovaly plíce. Samotná váha toho čísla jí zvonila v uších a odmítala se promítnout do reality. Pak se ledový šok roztříštil, nahrazený vlnou doběla rozžhaveného rozhořčení.

"Cože?" vyštěkla a plácla se rukou do hrudi. "Přišla jsem sem a splatila celý jeho dluh! Všechny drogy, které vám dlužil. Podíval jste se mi do očí a dal mi slovo, že těch čtyřicet tisíc dolarů pokrývá dluh i policejní zabavení."

Crown se ošil ve svém zničeném křesle. "Ano, na tu dohodu si pamatuji, slečno Hayesová."

"Takže vaše slovo nic neznamená." Nora se naklonila dopředu, klouby jí zbělely, jak svírala okraje kovového sedadla. "To si jen tak vymýšlíte pravidla za pochodu? Dnes dluží půl milionu a zítra co? Milion?"

"Mé slovo je skála." Crown na ni uraženě zíral. "Za drogy mi nedluží ani cent."

"Tak co to má sakra znamenat?"

Gino se odlepil od zdi a vstoupil do matného světla zářivky. "Ti hráči, které váš bratr ukradl ze hry."

Nora stočila svůj ostrý pohled na zjizveného Itala. "Nikdo nebyl zatčen. Policajti se těch hráčů ani nedotkli. Nikomu se nic nestalo." Podívala se zpět na majitele klubu. "Řekněte mu to, Crowne."

Crown si upravil límec a vyhýbal se jejímu pohledu. "Váš bratr unesl devět hráčů s vysokými sázkami od podzemních stolů, které koordinuji. Každý z těchto mužů nese provizi padesát pět tisíc dolarů. Připočtěte chaos, který způsobil, narušení obchodu, a vygeneroval penále pět tisíc. Spočítejte si to, slečno Hayesová."

Nora si z tváře odhrnula zbloudilý pramen hnědých vlasů. "Tuhle hotovost nikdo nezabavil! Policie z ní nevzala ani desetník. Crowne, vy mu účtujete fiktivní peníze?"

"Ne," skočil jí do řeči Gino. Nízká, dunivá hrozba v jeho tónu strhla Nořinu pozornost zpět k němu. "Ignazio si neúčtuje ani desetník."

Crown si promnul nos a díval se kamkoli, jen ne na Noru. "Tenhle konkrétní dluh není můj. Jak jsem řekl, já jsem ten prostor jen koordinoval. Kousek, který váš bratr předvedl, odradil velmi exkluzivní skupinu nejbohatších lidí v New Yorku. Ti muži... nebyli moji klienti."

Noře klesl žaludek. Podívala se z jednoho muže na druhého. "Čí to byli hráči?" Podívala se Ginovi přímo do očí. "Jeho?"

Crown ze sebe vydal nervózní výdech. "Gino zastupuje zájmy muže, který drží účetní knihu."

Gino si prokřupl krk. "Váš bratr nám dluží pět set tisíc. Musí tu hotovost přinést." Naklonil hlavu, jeho tmavé oči byly mrtvé a nemrkaly. "Tak či onak."

"On je nemá!" vykřikla Nora. "Zrovna ho pustili z odvykačky. Je v podmínce. Sotva si udrží práci za minimální mzdu. Vy to víte, Crowne!"

Gino k ní udělal pomalý, rozvážný krok. "Mluvte se mnou, slečno Hayesová."

Nora ho ignorovala, oči stále upřené na muže sedícího za stolem. "Promiňte, ale šéfem je tu Crown. Capo. Nebo jakýkoliv mafiánský titul vy lidé používáte."

Zastavila se. Gino vrhl na Crowna pohled tak čisté, jedovaté nedůvěry, že se majitel klubu viditelně scvrkl do svého pěnového křesla.

Gino se otočil zpět k Noře, na rtech mu pohrával chladný úsměv. "Já jsem Capo. Crown má jen štěstí, že dýchá. Stejně jako váš bratr. Popravdě, Caleb je právě teď naživu jen proto, že to Don Valerio dovoluje. Donova velkorysost je jediný důvod, proč vůbec máte příležitost tento účet srovnat."

Nora cítila, jak jí z tváře mizí krev. Skutečná hierarchie v místnosti do sebe zapadla. Crown byl nikdo. Bílý kůň. Pěšák.

"Takovými penězi nedisponuji," zašeptala.

Crown sebou trhl, snad pocítil záblesk upřímné lítosti nad její bledou tváří. "Zastavte dům, holka."

Nora zběsile zavrtěla hlavou a obrátila se na Gina. "Můj dům nemá hodnotu ani zdaleka blížící se půl milionu. Přijímá váš šéf splátkové kalendáře? Poslouchejte mě. Pracuji ve dvou zaměstnáních. Můžu si vzít druhou hypotéku, vybrat úspory a zbytek splácet měsíc po měsíci."

Gino ze sebe vydal štěkavý smích. Byl hlasitý, drsný a odrážel se od stísněných stěn. Crown zaváhal, než se k němu přidal, a nabídl nervózní, nucené uchechtnutí, které mu zemřelo v hrdle.

Na zlomek vteřiny si Nora myslela, že dohodu přijímají. Přinutila se k napjatému, zoufalému úsměvu.

Pak Ginův smích utichl. Naklonil se přes stůl a narušil její osobní prostor. V očích mu hořela nenávist.

"Máte dvacet čtyři hodin na to, abyste přinesla pět set tisíc dolarů v hotovosti. Pokud selžete, váš bratr vám bude doručen na práh v pěti stech tisících kouscích. Je to jasné?"

Nořina čelist ztvrdla. Zoufalství zmizelo, nahrazeno chladným, ostrým instinktem pro přežití. "Už jsem vám řekla, že si to nemůžu dovolit."

"Pak byste měla začít s hledáním pokladu v podobě jeho ostatků," pronesl Gino.

Malou místností se protáhlo ticho. Nora zírala na Capa. Pak se postavila.

Uhladila si přední část kabátu, nespěchala. Otočila se k mužům zády, udělala dva kroky k východu, než se zastavila. Ohlédla se přes rameno.

"Vyřiďte svému šéfovi něco ode mě," řekla Nora, hlas pevný a zbavený strachu. "Řekněte mu, že jestli nechce, aby mu zítra večer newyorská policie vykopla vchodové dveře, měl by mi mého bratra doručit do bezpečí a nedotčeného."

Gino si překřížil paže. "Jak jste na to přišla?"

Nora se otočila a přistoupila přímo k fórovému dřevěnému stolu. "Zrovna jsem vám řekla, že Caleb je v podmínce. Jeho probační úředník ho drží na krátkém vodítku. Dnes se ho ten úředník snažil zastihnout a dostalo se mu jen rádiového ticha. Touhle dobou už policejní auto, které slíbil poslat, parkuje před mým domem."

Sledovala, jak se Crownovy oči rozšířily. Naklonila se blíž. "Garantuji vám, že ti policajti už prohledali můj pozemek. Právě teď stojí v mém obýváku a říkají si, kam rodina Hayesových zmizela. Vytáhnou si Calebovu složku. Vystopují jeho poslední známé společníky. A přistanou přímo tady, v tomhle pětiradém, zchátralém striptýzovém klubu, a odtáhnou Crowna do výslechové místnosti."

"Hej!" naježil se Crown a plácl rukou do stolu.

Nora ho ignorovala, oči stále upřené na Gina. "Crown je zbabělec a mluvka. Složí se do pěti minut. Práskne vás, vaši operaci i muže, který za to tahá. A jsem ochotná se vsadit, že váš šéf nechce riskovat federální obžalobu kvůli jednomu nezodpovědnému feťákovi."

Gino zatnul čelist. Svaly na krku mu cukaly. "Vy nás neznáte, holčičko. Nemáte ponětí, čeho jsme schopní."

"Ne," oponovala Nora a píchla prstem směrem k hrudi Capa. "Váš šéf nemá ponětí, čeho jsem schopná já, když přijde na ochranu mé rodiny."

Svěsila ruku a její výraz zkaměněl. "Doručte můj vzkaz. Pokud chce své peníze, kontaktuje mě napřímo. Nevyjednávám s podřízenými. Tu chybu jsem už s Crownem udělala. Znovu ji neudělám."

Nora nečekala na odpověď. Otočila se na podpatku, rozrazila dveře, protlačila se kolem tří strážců na chodbě a odešla.

Těžké basy z klubu spolkly zvuk jejích kroků.

Uvnitř kóje přetrvávalo napjaté ticho. Crown ze sebe vydal dlouhý výdech a otřel si pot z čela.

"Říkal jsem vám, že je s ní kříž," zamumlal Crown a podíval se na Gina. "Jaký je teď plán?"

"Předám její vzkaz," řekl Gino. Sáhl dovnitř svého na míru ušitého saka.

Crown dychtivě přikývl. "Jasně. Dobře. A co můj podíl? Sehrál jsem svou roli. Udělal jsem všechno, o co jste mě požádal. Promluvíte za mě s Enzem? Zmíníte se o tom, že by ze mě udělali Asocionáta? Slíbil jste, že mi tenhle týden odpustíte mé pizzo, ale upřímně si myslím, že jsem si zasloužil posun po žebříčku nahoru."

Gino vytáhl z podpažního pouzdra pistoli s tlumičem. Obešel stůl a položil Crownovi na rameno těžkou ruku.

Crown ztuhl, oči mu klesly ke zbrani.

"Víte, ta holka měla velmi pádný argument," řekl Gino.

Crown ztěžka polkl. "Jaký argument?"

Gino zvedl hlaveň a přitiskl chladnou ocel Crownovi doprostřed čela. "Mluvíte až příliš."

Gino stiskl spoušť.

Tlumené puknutí sotva proniklo přes dunící hudbu z hlavního sálu. Crownovy oči se obrátily v sloup. Krev stříkla na loupající se tapetu. Jeho tělo se zhroutilo dopředu a narazilo do dřevěného stolu. Ztrouchnivělé dřevo zanaříkalo a povolilo, zhroutilo se pod mrtvou váhou a poslalo Crowna k zemi ve spleti roztříštěného dřeva a rozházených papírů.

Gino ani nemrkl. Uložil zbraň do pouzdra, vytáhl telefon a stiskl číslo rychlé volby.

Hovor se spojil po prvním zazvonění.

"Enzo," řekl Gino a zíral dolů na rozšiřující se kaluž krve. "Ta Hayesova holka říkala, abyste ji kontaktovali přímo, jestli chcete vyjednávat o účetní knize."

"Rozumím," odpověděl Enzo. Jeho hlas byl hladký a klidný. "Díky, že ses postaral o ten nedořešený konec, Gino."

Linka s cvaknutím utichla.

Míle daleko, hluboko v rozlehlém soukromém sídle, Enzo vklouzl telefonem zpět do kapsy. Kráčel tichou chodbou obloženou mahagonem. Vzduch tu byl bohatý, chyběl mu levný puch Crownova klubu. Enzo došel k těžkým dvoukřídlým dveřím a jednou zaklepal, než vstoupil.

Kancelář byla obrovská, lemovaná knihami v kožených vazbách a zalitá měkkou září jantarových stolních lamp. Don Valerio seděl za masivním dubovým stolem. Mezi prsty držel zapálený doutník, jehož voňavý modrý kouř stoupal ke klenutému stropu.

Enzo zavřel dveře a otočil klíčem v zámku. Ostré cvaknutí upoutalo Valeriovu pozornost. Donovy temné, vypočítavé oči se upřely na jeho podšéfa.

"Status," dožadoval se Valerio.

Enzo přistoupil ke stolu. "Gino zajistil klub. Hayesova dívka přednesla ultimátum. Odmítá jednat s podřízenými. Požaduje, abyste ji kontaktoval přímo, za účelem vyjednávání o dluhu."

Valerio se odmlčel. Přiblížil doutník ke rtům, pomalu potáhl a vyfoukl hustý oblak kouře. Koutky úst se mu zkřivily do spokojeného úsměvu.

"Perfektní," zamumlal Valerio. "Hraje svou roli přesně podle předpokladů."

Enzo stál v pozoru. "Jaké jsou vaše rozkazy, Done Valerio? Jak budeme postupovat?"

Valerio se opřel do svého koženého křesla a oklepal popel z doutníku do křišťálového popelníku. V očích mu zablesklo temné očekávání.

"Dáme té dívce, co chce," řekl Valerio tiše. "Vyjednám podmínky se slečnou Hayesovou... osobně."