Pohled Valerie

Seděla jsem na studené podlaze cely, po tvářích mi stékaly slzy a ticho mě obklopovalo jako dusivá deka. Ruce jsem měla pevně ovinuté kolem kolen, mysl plnou lítosti a zmatku. Všechno, čeho jsem se dotkla, se zdálo, že se rozpadá. Nejdřív jsem si myslela, že příchod do této smečky mi přinese mír – nový začátek. Místo, kde budu moci konečně složit hlavu a mít pocit, že někam patřím.