Pohled Alfy Gideona

Vyšel jsem z cely, zabouchl za sebou dveře a ozvěna kovového rachotu odrážejícího se od kamenných zdí mi zněla v uších. Neohlédl jsem se. Nemohl jsem. Kdybych to udělal, možná bych se tam vrátil a udělal něco ještě horšího – něco ještě víc neodpustitelného.

Na chodbě bylo přítmí, ale znal jsem každý kout, každý schod. Prohnal jsem se chodbou přímo do svého pokoje, vztek a lítos