Pohled Valerie

O tři dny později…

„Raz… dva… a je to,“ zašeptala jsem, když jsem zapnula zip posledního kufru. Ten zvuk se tichým pokojem ostře rozlehl. Prsty se mi na jezdci zipu mírně chvěly a roztřeseně jsem vydechla, když jsem zírala na zavazadla na podlaze – tři velké tašky, z nichž každá ukrývala střípky mého života, o kterém jsem si kdysi myslela, že ho tu prožiji navěky. Skoro jsem se muse