Pohled Valerie

„Pojďte dál, děti, je čas na večeři,“ zavolala jsem, když jsem se sehnula, abych z verandy posklízela jejich rozházené hračky. Slunce klesalo nízko, rozlévalo po obloze zlatavý nádech a poslední paprsky denního světla se tvrdošíjně držely mraků.

Moje dvojčata, Orion a Celia, stále běhala v kruzích a jejich smích se rozléhal po dvoře jako malé zvonky radosti, kterých jsem se nikdy ne