Pohled Valerie
Bolest měla svůj rytmus.
To jsem zjistila, když bič dopadl znovu.
A znovu.
A znovu.
Každý úder dopadal jako oheň drásající maso a mé tělo sebou škubalo vpřed navzdory veškeré snaze zůstat nehybná.
Ruce jsem měla svázané nad hlavou, nohy se sotva dotýkaly země a nutily svaly napínat se při každém nadechnutí. Po zádech mi stékala krev, teplá a lepkavá, a vsakovala se do podlahy pode m