Pohled Valerie

Poprvé po dlouhé době jsem cítila na hrudi lehkost.

Ne prázdnotu. Ne otupělost.

Lehkost.

Seděla jsem na úzké posteli v Martině pokoji, tenká matrace pode mnou tiše vrzala a sluneční světlo pronikající malým zamřížovaným oknem mi hřálo tvář. Ve vzduchu tančil prach a ten pohled ve mně poprvé nevyvolával pocit uvěznění. Cítila jsem se naživu.

Vyhrála jsem.

Ta myšlenka mi stále připada