Pohled Valerie

„Podívej se na mě,“ řekla Martha. „Jsi v bezpečí, nic se neděje, ano?“

Pomalu jsem přikývla.

I při tom nepatrném pohybu mi ztěžkla hlava, ale přinutila jsem se podívat se na ni.

Dřepla si přede mě a jemně mi položila ruce na kolena. Pozorně mi zkoumala tvář.

„Jsi si jistá, že jsi v pořádku?“ zeptala se tiše. „Pokud ne, můžeme tu zůstat ještě jednu noc. Můžeme jít až zítra.“

Zítra.

J