~FREYA~

Moje hůl udeřila o dřevěnou podlahu Cleiny verandy. Ten zvuk se rozlehl v tichém ranním vzduchu, těžký a táhlý, velmi podobný dutému tlukotu mého vlastního srdce. Nemusela jsem ani zvednout ruku, abych zaklepala. Vchodové dveře se rozletěly dřív, než jsem vůbec došla k prahu. Cleo stála ve dveřích v nadměrně velkém svetru a výraz se jí okamžitě změnil. Jediný pohled na mé červené, oteklé oči a zduřelé, třesoucí se rty jí stačil. Věděla to. Chápala tu specifickou, dusivou texturu tohoto zármutku, protože nosila úplně stejné jizvy.

Beze slova Cleo přistoupila blíž a vtáhla si mě do náruče. Její objetí bylo hřejivé, slabě vonělo po heřmánku a starém papíru. V okamžiku, kdy se její paže ovinuly kolem mých třesoucích se ramen, to poslední křehké vlákno, které drželo mé sebeovládání pohromadě, prasklo. Poddala jsem se hořkým vzlykům, které se mi drápaly v hrdle. Zabořila jsem obličej do jejího ramene a plakala, dokud mě nezačala bolet žebra a nepálily plíce. Jen mě držela, nechala mě smáčet jí košili slzami a uklidňujícím způsobem mi kroužila dlaní po zádech, zatímco se můj svět dál drolil na milion neopravitelných kousků.

"Je mi líto, že to dopadlo takhle, Frey," zamumlala mi Cleo do vlasů. Její hlas byl jemný, což ostře kontrastovalo s brutální realitou mých slz. "Takže se ukázalo, že osudovou družkou je Elise."

Přikývla jsem jí do klíční kosti. Odtáhla jsem se jen tak daleko, abych si mohla vzít krabici kapesníků, kterou mi vtiskla do rukou. Otřela jsem si tekoucí nos a ztěžka do plic vtahovala dostatek kyslíku, abych dokázala zformulovat souvislá slova. "Ano," vyrazila jsem ze sebe chraplavým, drsným hlasem. "A... a možná čeká jeho dítě."

"Cože?" Cleo mě popadla za ramena a oči se jí rozšířily naprostým nevěřícností. "Konfrontovala jsi je? Jak ti to mohl udělat? Dlužil ti alespoň tolik základního respektu, aby ti řekl pravdu dřív, než to zašlo takhle daleko."

Polkla jsem těžký knedlík zoufalství, který mi uvízl v krku, a na jazyku ucítila hořkou sůl vlastních slz. "Já vím. Řekla jsem mu to." Roztřeseně, přerývavě jsem se nadechla a slepě zírala na zmačkaný kapesník v dlani. "Tvrdil, že mi tu pravdu tajil, aby mě ušetřil bolesti. Podíval se mi přímo do očí a trval na tom, že mě pořád miluje. Vlastně řekl, že chce, abych i nadále zůstala jeho Lunou, jako by se nic nezměnilo. Jako by byla Elise jen nějaká drobná komplikace."

Clein výraz se změnil. Šok vyprchal a zanechal za sebou jen unavenou, hlubokou rezignaci, co se zařezávala až do morku kostí. Odvedla mě k pohovce v obývacím pokoji, pomohla mi posadit se a pak se usadila vedle mě. "Projevil lítost?" zeptala se s cynickým nádechem v hlase.

"Myslím, že ano. Ale jen proto, že jsem ho přistihla při činu. Nevím, jak tohle přežiju, Cleo. Jak se dokážeš každé ráno probudit a zvládnout takovouhle bolest?"

Cleo si povzdechla a opřela si hlavu o polštáře. "Máš vlastně do jisté míry štěstí, Frey. Alfa Gael projevil aspoň špetku lítosti. Můj manžel se mě štítil od vteřiny, kdy poprvé spatřil svou osudovou družku. Mé krvácející srdce ho nezajímalo. Neřekl mi jediné slůvko útěchy." Vydala ze sebe suché uchechtnutí bez špetky humoru. "Když jsem ho konečně zahnala do kouta a dožadovala se odpovědí, chladně mi odvětil, že jestli potřebuju někoho obvinit, mám jít obviňovat Měsíční bohyni. Řekl, že si můžu nechat svůj vznešený titul Luny, ale Piper si nechá jeho péro."

Slyšet z jejích úst ta drsná, nefiltrovaná slova ve mně vyvolalo novou vlnu agónie. Znechuceně protočila panenky, ale v jejím prázdném pohledu jsem viděla přetrvávající stín bolesti.

"Bylo to peklo, Frey," pokračovala Cleo tiše. "A teď už nemám ani ten nesmyslný titul. Jsem jen stín, který zabírá místo v Alfově domě."

Slzy mi znovu stekly přes řasy. Plakala jsem pro ni a plakala jsem pro sebe. Protože jsem věděla, že moje budoucnost vypadá přesně jako její přítomnost. Byla jsem odsouzená stát se duchem ve svém vlastním domě. Gaelova pozornost se nevyhnutelně odvrátí ode mě. Pouto druhů si to vyžádá. Na hrudi mě tížila těžká, svíravá vina, která se stahovala jako železný svěrák. Musela jsem to ze sebe dostat. Potřebovala jsem se přiznat k té tíze, která mě stahovala do bláta.

Při pohledu na ni se mi zachvěly rty. "I já v tomhle zmatku nejsem bez viny, Cleo. Já... udělala jsem chybu."

Cleo naklonila hlavu a ze skutečné starosti svraštila obočí. "Co jsi udělala?"

Sejmula jsem vlhký kapesník a žmoulala ho, dokud se neroztrhl napůl. "Gael možná není jediný, kdo zahnul," zašeptala jsem. To přiznání mělo na mém jazyku chuť popela. "Ale neplánovala jsem to. Přísahám ti. Tu noc toho na mě bylo moc. To přepadení, krev, ztráta mé nohy, vidět je spolu... Šla jsem do baru a pila, dokud jsem necítila vlastní tělo. Další, co si pamatuju, je, jak se probouzím v cizím pokoji."

Pevně jsem zavřela oči a nutila se ta ponižující slova vyslovit nahlas. "Byla jsem nahá. Na nočním stolku ležel balík peněz a na prostěradlech ulpívala těžká, maskulinní vůně. Utekla jsem odtamtud tak rychle. Cleo... já vlastně ani nevím, jestli jsme spolu spali. Vůbec nic si z toho nepamatuju."

Rozhostilo se mezi námi ticho. Připravila jsem se na její přísné odsouzení, na to, že se jí v očích usadí zklamání. Místo toho z jejích rtů uniklo tiché uchechtnutí.

V hlubokém zmatku jsem svraštila obočí. Otevřela jsem oči a sledovala, jak si z tváře stírá zatoulanou slzu veselí. Nadechla se a její výraz zvážněl do něčeho upřímného a uzemňujícího.

"Promiň, že se směju," řekla Cleo a natáhla se, aby mi stiskla třesoucí se ruku. "Ale Frey, opravdu se kvůli té noci cítíš provinile?"

Pokrčila jsem rameny, ramena zaťatá nevyřčeným napětím. "Nevím, jak se mám cítit. Probudila jsem se nahá v posteli cizího muže, ačkoliv jsem zákonitě vdaná za svého druha. Ta vina mě sžírá zaživa, i když vůbec netuším, jestli jsme spolu měli sex."

Cleo se naklonila blíž a zapíchla svůj temný pohled do mého. "Poslouchej mě velmi pozorně. Odpírání si fyzické náklonnosti ti z dlouhodobého hlediska jen ublíží. Potřebuješ nějaký ventil, abys tenhle druh odmítnutí přežila."

"Ty... ty máš pravidelný sex?" zeptala jsem se váhavě, ta otázka mi vyklouzla dřív, než jsem ji stihla cenzurovat.

Cleo se vědoucně, bez omluvy usmála. "Proč bych neměla? Můj manžel sdílí postel s jinou ženou každou noc. Mám snad trpět v tichosti, držet kolena u sebe a chřadnout, až ze mě nezbude nic? Ne. Odmítla jsem něco takového dopustit."

Zvedla ruku, odhrnula si tmavé vlasy na stranu a naklonila hlavu, aby odhalila ohyb svého krku. Naklonila jsem se k ní a dech se mi zadrhl v hrdle. Přesně tam, kde měla být tmavá, zářivá značka druha, byla jen přízračná, vybledlá jizva. Kůže vypadala bledě a mrtvě, nedotčená magií pouta.

"Prvních pár měsíců jsem tu agónii snášela," vysvětlila Cleo a svěsila ruku, aby jí vlasy mohly spadnout zpět na místo. "Bylo to k nesnesení, protože si mě přivlastnil a označil mě. Pokaždé, když se jí dotkl, pouto mě pálilo zaživa zevnitř ven. Ale když jsem začala mít nezávazný sex, ta bolest se zmírnila. Přetrhlo to ty zbývající vazby mezi námi." Přejela prstem ve vzduchu nad vybledlou jizvou. "Jeho značka je teď prakticky neviditelná. Fyzická bolest je pryč. Mé rozhořčení plyne spíš z toho do očí bijícího nedostatku úcty, kterému jsem pod jeho střechou vystavována, to je všechno."

"Jemu nevadí, že spíš s jinými muži?" zeptala jsem se ve snaze logicky pochopit její chaotickou realitu.

Cleo jen těžce, odmítavě pokrčila rameny. "Manželé se o tebe nebo o to, co děláš, přestanou starat. Bývají svými osudovými družkami tak pohlceni, že pro ně zbytek světa přestane existovat. Ani nehnul brvou, když jsem hledala útěchu v posteli jiného muže, protože byl příliš zaměstnaný tím, jak se topil v Piper. Mou zradu vůbec necítil."

Lehce mi poklepala na koleno. "Přesně to je důvod, proč Alfa Gael necítil žádnou bolest, když jsi byla s tím cizincem. Byl s Elise. Možná na tvoji noc s někým jiným časem přijde, ale nebude ho to zajímat tak, jak by mělo skutečného druha. Neměla bys cítit ani špetku viny za to, co se stalo. Jen si najdi způsob, jak se s tím vyrovnat."

Žilami mi projela hluboká, bolavá zarmoucenost a zmrazila mi krev. "Pořád ho miluju, Cleo," zašeptala jsem a hlas se mi při tom doznání zlomil. "Nedokážu si představit, že bych záměrně byla s někým jiným. S Gaelem jsme se vzali, když mi bylo pouhých šestnáct. Vyrostla jsem po jeho boku. Vždycky byl mojí kotvou. Mou silou. Mým nejlepším přítelem. Kdysi jsem ho považovala za svého zachránce." Vzpomínat na ty rané, nevinné časy bylo jako vrazit si zubatou čepel přímo do hrudi. "Opravdu nevím, jak to všechno zvládnout."

Cleo si ztěžka povzdechla. Zjevný soucit v jejích očích byl téměř k nesnesení. "Frey, myslíš, že to k tobě bude Gael cítit stejně i za měsíc? Nezáleží na tom, jak moc teď věříš tomu, že tě miluje, to pouto ho změní. Bude to k jeho družce táhnout jako vyhladovělého feťáka k droze. Nakonec ho možná začne iritovat už jen tvoje samotná přítomnost. Pouto druhů vyžaduje naprostou exkluzivitu."

Popadla mě za obě ruce, její stisk byl pevný a neústupný. "To nejlepší, co teď pro sebe můžeš udělat, je hledat únikovou strategii. Přestaň se snažit zachránit dům, který už beztak hoří do základů. Omlouvám se, jestli to zní drsně, ale snažím se být realistická. Jsi ještě mladá. Jsi krásná. Máš duši nespoutané bojovnice, i s tou holí. Nedovol mu, aby z tebe udělal vybledlou jizvu."

"Proč já?" zašeptala jsem do prázdné místnosti, pevně si sepjala ruce před sebou a zhluboka, roztřeseně vydechla. "Proč se to stalo zrovna nám?"

Hleděla jsem si do klína a potýkala se s drtivou tíhou její rady. Úniková strategie. Odejít ze smečky. Opustit Gaela navždy. Ta představa byla děsivá, vrhala mě do propasti nejistoty, a přesto se kdesi hluboko v mém nitru probudila k životu nepatrná jiskřička vzdoru.

Nechtěně se má mysl odtoulala od Gaelovy zrady a dusivých stěn našeho společného domova. Mé myšlenky sklouzly zpět, vrátily se k tlumenému osvětlení toho cizího hotelového pokoje. Vzpomněla jsem si na ta svěže bílá prostěradla. Na hromádku bankovek na nočním stolku z tmavého dřeva. Ale ze všeho nejvíc jsem si pamatovala tu vůni.

Byla to sytá, opojná směs tmavého dřeva, deště a něčeho nebezpečného. Ta maskulinní vůně ulpívala na mé nahé kůži a v paměti mi utkvěla s překvapivou ostrostí. V podbřišku se mi rozlilo zvláštní, nepopiratelné teplo. Poprvé od chvíle, kdy jsem zjistila Elisinu totožnost, mě pomyšlení na toho záhadného cizince nenaplňovalo děsem. Zažehlo ve mně zvědavou, náhlou touhu. Chtěla jsem vědět, v čí posteli jsem to spala. Chtěla jsem se s ním setkat, ještě jednou, abych mohla přiřadit tvář k vůni, která na krátký okamžik zapudila stíny mého rozbitého manželství.

Cleo sledovala, jak se mi ve tváři střídají emoce. Dlouze a pomalu vydechla, zděšeně zavrtěla hlavou a mlaskla jazykem o zuby.

"Tohle je osud, který bych nepřála ani svému nejhoršímu nepříteli," řekla tiše, pustila mé ruce a opřela se zpět do polštářů pohovky.