*Rowan*

„Uzdrav ji.“

Můj hlas byl chraptivý, tichý a hrozivý, každé slovo prodchnuté stěží potlačovaným vztekem, když jsem svíral klopy pláště smečkového doktora. „Je mi jedno, co to bude stát – prostě ji uzdrav.“

Klidná profesionalita doktora Abbotta ani na okamžik nezakolísala, i když můj vlk pod mou kůží řval a dožadoval se činů. „Alfo,“ řekl pevně, „děláme, co můžeme. Ale ta kulka – byla stříb