*Rowan*

„Můj bratr. Drakenův právoplatný dědic... a dědic této smečky.“

Tessina slova visela ve vzduchu jako kletba a na chvíli se nikdo nepohnul. Nikdo nedýchal.

Tíha jejího přiznání dopadla jako úder do hrudi, až mi to vyrazilo dech. Můj vlk pod kůží cenil zuby a dožadoval se odpovědí, odplaty – čehokoli, co by dalo smysl tomu chaosu, který na nás uvrhla.

„To myslíš vážně?“ zavrčel jsem temným,