*Lyra*

Vzduch se nehnul, ztěžklý tichem, jaké dokázala přinést jen hluboká noc.

Dům se konečně ponořil do klidu po dni plném napětí a neklidu. Dokonce i Rowanovo neustálé přecházení ustalo, když konečně podlehl spánku. Má mysl ho však odmítala následovat. Daneova slova se mi ozývala v myšlenkách a jejich váha mi těžce svírala hruď.

Seděla jsem u okna a hleděla na měsícem zalitý les, který lemoval