*Lyra*
Oknem proudilo ranní světlo, zlatavé a hřejivé.
Rowanovy paže mě pevně objímaly a jeho pravidelný dech zněl u mého ucha jako uklidňující rytmus. Poprvé po mnoha dnech jsem pocítila zdání klidu. Daneův stín se stále vznášel nad námi, ale tady, v této chvíli, jsme byli jen my dva.
„Na tohle bych si mohl zvyknout,“ zamumlal Rowan hlasem ztěžklým spánkem.
Naklonila jsem hlavu, abych se na něj p