*Rowan*

Zkáza v zasedací místnosti rady nebyla nic ve srovnání s bouří, která zuřila ve mně. Ruce se mi chvěly, když jsem zíral na rozbité zbytky toho, co mělo být bezpečným prostorem pro strategii a jednotu.

Místo toho se z něj stalo bojiště – místo zrady a selhání. Dane sem bez odporu vešel a vzal mi mou družku. Lyru. Mou Lunu. Matku mých dětí.

A já to dopustil.

Tíha mého selhání na mě doléhala