*Lyra*

Vlhký chlad cely jako by mi pronikal až do morku kostí, každá plynoucí hodina na mě doléhala jako neúprosná tíha.

Kamenné stěny kolem mě mlčely, až na občasné kápnutí vody, rytmickou připomínku toho, jak moc jsem odříznutá od své rodiny a smečky. Odmítala jsem se však poddat zoufalství. Dane mě chtěl zlomenou, poslušnou a zoufalou, ale to potěšení mu nedopřeju.

Zkoumala jsem provazy svazuj