*Lyra*

Noční vzduch byl těžký – příliš nehybný, příliš tichý. Tlačil se mi na kůži jako varování, šepot něčeho temného a strašlivého na obzoru.

Stála jsem na balkoně domu Alfy, paže pevně překřížené na hrudi, a zírala do tmy. Les lemující naše území byl hradbou stínů a někde za ním čekal Dane. Sledoval nás.

Při té myšlence mi po zádech přeběhl mráz.

„Lyro.“

Rowanův hlas byl tichý, ale přesto mě vy