*Lyra*

Místnost působila tíživěji než obvykle, stěny se svíraly, jako by samotný vzduch nesl váhu všeho, co jsme si vytrpěli. Tessa ležela na posteli, její dech byl mělký, ale pravidelný. Cormac se od chvíle, kdy jsme ji přinesli, od ní nehnul na krok, svíral její ruku, jako by pomyšlení, že by ji pustil, znamenalo, že ji znovu ztratí.

Stála jsem těsně za dveřmi a opírala se o rám. Nohy mě bolely,