**Lyra**

Svět se naklonil.

Ne – ROZTŘÍŠTIL SE.

Jednu vteřinu jsem cítila Rowanovu přítomnost – pevnou, neústupnou, kotvu, ke které jsem se upínala v každé bouři. A v té další?

Byla pryč.

Naše pouto.

Prasklo jako roztřepená struna a já cítila, jak mnou ta trhlina projela silou přílivové vlny.

Nemohla jsem dýchat.

Hrudí mi projela bolest – ostrá, dusivá – a šířila se jako oheň. Kolena mi dopadla na