Polibek, který jsme sdíleli, byl krátký, a přesto mě připravil o poslední špetku kyslíku v plicích, takže jsem zůstala vrávorat na okraji nebezpečného útesu. Když jsme se od sebe konečně odtrhli, Kier se těžce naklonil do mého osobního prostoru a opřel se čelem o to mé. Jeho masivní hrudník se prudce zvedal ztěžklým, chraplavým dechem, otíral se o ten můj a uvnitř mých žeber se rozvinulo zvláštní,