„Hazel, řekni mi, tohle je opravdu to, co si přeješ vidět?“ zeptal se Tristan.

Hazel nasadila nucený úsměv a přikývla. „Ano, přesně to si přeji.“

„Proč?“ naléhal Tristan. „Když jsi byla se mnou, jasně jsem cítil, že mě máš opravdu ráda.“

„Jsi tak výjimečný, samozřejmě že tě mám ráda! Ale copak je taková náklonnost láska? Může to být dojetí, nebo třeba ješitnost. V každém případě to není láska...“