Tristan vypadal, že má docela hlad. Když spořádal misku rýže, vzal si prášky.

Rozhlédla jsem se kolem – bylo tam tak klidno, nikde ani náznak hluku.

„Nemáš vyučování nebo tak něco?“ zeptala jsem se ho.

„Jo, zítra se vracím do školy,“ odpověděl Tristan. „Cože, myslíš si, že jsem přijel do Oakhaven, protože mě vyrazili?“

Zasmála jsem se. „S tvojí rodinou vlastně nezáleží na tom, kam chodíš do školy.