Srdce mi vynechalo úder. Skladba, kterou Tristan hrál, mi zněla povědomě, jako bych ji slyšela už milionkrát, ale nedokázala jsem si vzpomenout na její název.

Opřela jsem se o zárubeň a sledovala, jak jeho dlouhé, elegantní prsty tančí po klávesách. V té chvíli vypadal jako princ přímo z pohádky.

Tristan hrál jen malou chvíli, než se otočil a podíval se na mě.

"Jak se ta skladba jmenuje?" zeptala