Protočila jsem panenky. "Je to teď můj přítel. Není snad normální, že jsme si blízcí?"

Tristan neřekl ani slovo, ale slyšela jsem, jak na druhém konci začal trhaně dýchat. 'Jo. Chápu.'

A s tím prostě zavěsil.

Zamrkala jsem, hodila to za hlavu a šla zase spát.

Když padla noc, pořád jsem měla na stole horu práce. Když mě Roman pozval na večeři, prostě jsem se nemohla z kanceláře utrhnout.

Řekl, že s