„Jestli je to nehoda, odpustím ti to,“ řekl Tristan, šel směrem ke mně a na okamžik z něj vyzařovala ta samá autorita, jakou měl vždycky Alistair.

„Ale co když... co když jsem věděla, že to je špatně, a stejně jsem to udělala?“ zeptala jsem se hlasem, který sotva přesáhl šepot.

Tristan se ušklíbl. „Hádám, že nejdřív se budu muset podívat, jak moc zlé to je.“

Srdce mi mírně poskočilo. Tristan sice