Bylo kolem jedenácté večer, když mě Tristan vysadil u vchodu mého bytového komplexu.

Časná podzimní noc byla chladná a já měla na sobě stále ty šaty, které mi dal. Bez záře pódiových světel jsem se v nich cítila trochu nesvá.

Tristan zůstal v autě a řekl mi: „Odpočiň si. Uvidíme se zítra.“

Ohlédla jsem se na něj a on zvedl ruku a řekl: „Počkám, dokud nebudeš uvnitř.“

Přidržela jsem si jednu stranu