Otočila jsem se a podívala se na něj. V jeho očích už nebyl žádný hněv a zdálo se, že i ta bolest trochu ustoupila.

"Vážně?" Pokud byl ochotný si to vyříkat, možná bychom to nakonec opravdu mohli ukončit v míru a oba se posunout dál.

Roman přikývl. "Jo. Prostě řekni, co máš na srdci. Jsem tu."

Chvíli jsem na něj ohromeně zírala. Teď z něj vyzařoval zvláštní, až šílený klid.

"Chci tím říct, že bys