Hazel se na mě zmateně podívala. "Mami, vždyť ještě nemám žádné nové oblečení."

"Necháme to na příště. Zítra vezmeme s sebou dědu Richarda a babičku," vyhrkla jsem spěšně.

"Dobře," souhlasila Hazel. Cestou domů si pohrávala s křehkou malou panenkou v rukách. Zničehonic se zeptala: "Mami, ten pán předtím vypadal úplně jako Tristan. Jsou to příbuzní?"

Sevřela jsem volant pevněji a bodl mě osten viny