Roman mezitím zůstával naprosto skromný a držel se zpátky. Když viděl, jak to na mého tátu zapůsobilo, jeho úsměv se jen rozšířil.

O pár minut později zazvonil zvonek znovu. Hazel vyrazila jako malý ptáček. "Tentokrát je to určitě táta! Říkal, že přijde."

Ale když otevřela dveře, ztuhla. "Tristane? Co tady děláš? Myslela jsem, že jsi v Morvanu."

Byla jsem zrovna v kuchyni a pomáhala mámě, když jse